Cesta za fantazií aneb obrazy mého šílenství

Povídka je přeložena s laskavým svolením autorky.

>>>  ●  <<<

 Harrymu se třásly ruce, když bral ze Snapeova stolu ve třídě malou lahvičku s lektvarem. Sňal víčko a polknul celý obsah. Ačkoliv to bylo jen pár kapek, efekt zlatavé kapaliny pocítil téměř ihned.

Jakmile si připadal dostatečně povzbuzený, slabě zaklepal na dveře Snapeovy kanceláře.

„Vstupte.“

Harry dál neztrácel čas zbytečným strachováním se a postáváním před dveřmi. Ostatně štěstí, které mu obstarával lektvar felix felicis, mu mělo zajistit co největší šanci na úspěch v jeho tažení. Rychlou chůzí došel ke Snapeově stolu, ignoruje mužův pronikavý pohled a jeho: „Co chcete, Pottere? Domníval jsem se, že jsem se vás nadobro zbavil.“

Harry se téměř zastavil, aby se pokusil o vysvětlení, ale intuice mu radila, že akce bude lepší než samotná slova, a tak obešel celý stůl a přistoupil až k lektvaristovi.

Náhoda tomu chtěla, že Snape odstrčil židli přibližně ve stejnou chvíli, v jakou Harry obešel stůl, což mladíkovi poskytlo dostatek prostoru vyskočit profesorovi do klína. Jelikož tu Harry nebyl od toho, aby zahazoval příležitost, jednoduše jí využil a posadil se.

Huch… „Pottere! Co to má znamenat?“

Bylo to legrační, ale Snape se z této vzdálenosti nezdál ani zdaleka tak hrozivý. V jednom šíleném okamžiku Harryho napadlo, že Snapeovi svěří své vánoční přání, jak to dělávají malé děti, když sedí na klíně Santa Clausovi. Koneckonců, nikdy se nedostal na Santův klín, i když viděl, jak to dělá Dudley. Ale jelikož byl červen a ne prosinec, udělal Harry to, kvůli čemu sem přišel – omotal paže kolem profesorových kostnatých ramen a přitiskl ústa proti těm Snapeovým. Rty pohnul jen trochu (nemělo smysl projevit se jako nezkušený trouba), a čekal, jak bude Snape reagovat.

Nereagoval.

Harry se odtáhl, ale muže objímat nepřestával. „Neoplatíte mi polibek?“ Merline, doufal, že si ty vášnivé pohledy, které na něj Snape vrhal, nevyložil špatně. Copak jej ten muž opravdu stále nenávidí? V takovém případě mohl Harry jen doufat, že ho felix felicis udrží z dosahu kouzel… nebo fyzického napadení.

Snapeovy oči byly nečitelné, alespoň však Harryho zatím neshodil z klína. „Proč bych vám měl polibek oplácet?“

Harry si olízl rty a doufal, že tento krok vypadal sexy. Představoval si, že kdyby Snape přejel jazykem přes ty své, Harry by nebyl schopen odolat a ponořil by se do jeho chuti. „Protože chcete?“

„Jste si jistý, pane Pottere? Zajímalo by mě, co vás k tomuto závěru přivádí.“ Snape smyslně pozvedl obočí, a jeho gesto nenechalo klidným ani Harryho penis.

„Způsob, jakým se na mě díváte. Jsem si jistý, že to chcete tak moc jako já, ale jste příliš hrdý na to, abyste to připustil.“ Harry přikývl a naklonil se pro další polibek, v zoufalé naději, že tentokrát bude vzájemný.

Byl, i když krátký. Snape chytil Harryho oběma rukama za ramena a odtáhl jej od sebe dříve, než pořádně začali. „Zítra odjíždíte, je to tak?“

Harry se usmál. „Ano. Už nejsem studentem.“ V hlavě se mu zhmotnila neodbytná myšlenka, a když už ho něco takového napadlo, Harry usoudil, že mu felix radí, aby ji uskutečnil. „Leda byste si přál, abych zůstal. Do vašich pokojů by se vešel ještě jeden, ne?“

Snapeovi se rozšířily oči. „Nejste dnes večer nějak drzý?“

„Vím, co chci.“

Snape přikývl.

„Takže, pokud to půjde dobře, dovolíte mi zůstat?“ Bylo to více, než v co Harry mohl doufat, a mnohem více, než by tuto noc požadoval, kdyby v tom svou roli nesehrál lektvar.

„Nebudeme předbíhat, pane Pottere. Pokud hledáte trochu líbání, to je přijatelné. Jestliže toužíte po sexuálních zkušenostech, taky nejsem proti, ale na něčem dlouhodobějším se musí pracovat. Nedovolím někomu po jedné souloži, aby narušil mé soukromí.“

Pro Merlinovy klapaté uši. Harry by nikdy nevěřil, jak sexy může ze Snapeových úst vyznít slovo – soulož. „Udělejte mě, prosím,“ řekl a pro efekt zamrkal.

*******

Harry měl pár zkušeností s chlapci svého věku. Dokonce vystřídal aktivní i pasivní roli, ale žádná ze zkušeností z jeho minulosti jej nemohla připravit na náruživého Severuse Snapea. Jakmile se dostali do ložnice, Harryho oblečení zmizelo (mohl jen doufat, že je znovu najde, protože pochyboval, že by mu profesor něco půjčil) a Snape se na něj vrhnul.

Během následujících patnácti minut jej lektvarista štípal, hladil, líbal, kousal, plácnul (po zadku!), ohmatával, masíroval, očichával (opět zadek!), lízal a pomocí lubrikantu si jej připravil na vstup. Harry si byl zatraceně jistý, že je zamilovaný.

A pak do něj Snape vstoupil. Zezadu. S tím nejdelším penisem, jenž měl Harry to potěšení vůbec kdy vidět, natož cítit. A jestli se nemýlil, tak zpívali andělé. Buď to, nebo slyšel pištivý zvuk z ucpaného Snapeova nosu (a ta úměra mezi velikostí nosu a délkou penisu byla úžasným odhalením!), ale na tom nezáleželo, Harry byl naplněný a miloval to.

Tak to Snapeovi řekl.

„Miluji vás… eee… Chtěl jsem říct to.“

Snape si odfrknul, aniž by přerušil pravidelné výpady. Lektvarista ještě několikrát změnil pozici, dokud Harry neucítil zásah na prostatu. A pak pískající nos… nebo ne, Harry věděl, že někdo doopravdy zpívá.

Mohl to být on sám.

Ty dlouhé prsty, které Harryho poslední rok nebo možná déle tolik fascinovaly, objaly jeho penis a sjednotily rytmus s výpady na mladíkovu prostatu.

Trvalo to žalostně krátce, když Harry ucítil, jak se dostavuje orgasmus. Snažil se s tím bojovat, jak jen to šlo, ale jelikož byl ten přicházející pocit silnější než v nejdivočejších fantaziích, nakonec to vzdal a dovolil, aby se jeho tělem burácivě prohnala rozkoš.

Snape zaburácel o chvíli později. Harry nejenže cítil pulzování ve svém pozadí, jak do něj vnikalo sperma, ale vnímal i magii, která jej šimrala na kůži. Slyšel, že se to při opravdu dobrém sexu může stát, a příliš ho nepřekvapilo, že se to přihodilo právě se Snapem.

Společně odpadli a Snape zaujal proti Harryho zádům pozici lžíce.

Když Harry shromáždil dostatek mozkových buněk, aby byl schopen opět myslet, přemítal, jak dlouho asi felix felicis působí. Vážně by měl přiznat, co provedl, dříve než jeho účinky zcela vyprchají. „Profesore…“

„Říkej mi Severusi.“

Harry si pročistil hrdlo. Nečekal, že se mu dostane takové cti, alespoň ne dříve, než dojde k přinejmenším třetí schůzce. „Severusi,“ jo, to znělo dobře, „doufám, že nebudeš naštvaný, až ti to řeknu, ale chtěl jsem tě tak moc.“

Cítil, jak Severusovo tělo ztuhlo.

„Co jste udělal, Pottere?“

„Harry. Měl bys mi říkat Harry.“

„Uvidíme, jestli si takové familiárnosti zasloužíte.“

„Vzal jsem si felix felicis a doufal, že tak budu mít větší šanci.“

Severus se za jeho zády opět uvolnil. „Měl jsi u mě slušnou šanci i bez lektvaru.“

Harry se pro sebe usmál. Bylo hezké vědět to. Trochu zakroutil boky, jen aby si připomněl, že Severusův ochablý penis je v něm stále hluboko zabořený.

„Kde jsi k tomu lektvaru přišel? Je důležité vždy nakupovat od renomovaných lektvaristů, je mnoho takových, kteří nemají dostatečné schopnosti, aby vařili takto komplikované lektvary.“

Harry ztěžka polkl. Na okamžik si myslel, že si Severus uvědomil, že šlo o jeho lektvar, který si Harry vzal a v pořádku to přijal. „Omlouvám se, Severusi, ale šlo o lahvičku z tvého stolu. Viděl jsem ho, když jsem byl předtím ve třídě. Zaplatím veškeré přísady i tvůj čas, když ho budeš znovu vařit, pokud budeš chtít.“

Když Severus opětovně ztuhl, Harry zatajil dech. Tak takhle to bude? Začne Severus křičet a připomínat ukradené přísady ze svého skladu během Harryho druhého… a čtvrtého ročníku? Vyhodí ho z postele i z pokoje?

Severusův hlas byl napjatý, když říkal: „Ne všechny zlatě zbarvené lektvary jsou felix felicis.“

„Ach. To jsem si nemyslel, ale vypadal jako pravý.“ Harrymu se zhoupl žaludek. „Co jsem tedy vypil? Zraní mě?“ Posadil se a už ho dál netrápila snaha o udržení tělesného kontaktu, zvláště, jestliže jeho tělo bylo v bezprostředním nebezpečí.“

Snape se posadil taky. Jeho upřený pohled hypnotizoval Harryho. „Nemáš se čeho bát. Lektvar byl určen pro požití člověkem, ale obávám se, že nebude bez následků.“

„Jaký… jaký lektvar to tedy byl?“ Něco mu říkalo, že to nebude chtít vědět.

„Šlo o lektvar plodnosti, vaří se speciálně pro gaye, a umožňuje, aby spolu počali dítě.“

„Ach.“ Harrymu se zatočila hlava a padl zpět na matraci.

„Drží se tě stále štěstí, Pottere?“ zavrčel Snape.